Jak se měnily trendy ve výchově dětí

Jedním z asi nejdiskutovanějších témat je bezesporu výchova dětí. Prakticky každý na ni má svůj vlastní názor, který je ochoten obhajovat prakticky až „do krve“. Přesto si můžeme při studiu historických pramenů všimnout, že i náš přístup k výchově prošel mnoha změnami. V dávné minulosti byly děti považovány za něco, co je samozřejmě potřeba pokud možno ochraňovat, avšak zároveň se musely co nejdříve podle svých schopností zapojit do chodu domácnosti. Již malé děti chodily například pomáhat hrabat seno a další jednoduché činnosti.

I přesto však často měly dostatek času na hry s kamarády. To se změnilo s nástupem průmyslové revoluce a s tím i zvýšenou výrobou. Ta totiž také znamenala nutnost zvýšení počtu pracujících lidí. Děti tehdy byly v podstatě brány jako „malí dospělí“, a podle toho s nimi bylo zacházeno. Mnohdy musely vykonávat těžkou práci ve stísněných prostorách, kam se dospělý člověk nevešel. Ovšem i zde samozřejmě existovaly výjimky, zvláště ve vyšších společenských vrstvách.

Moderní doba pak přinesla další změnu. Ukázalo se, že děti se ve skutečnosti až do dospělosti vyvíjí, a přílišná práce může mít značné zdravotní následky, které si onen člověk ponese do konce života. Podobně i psychologie zjistila, že i mozek prochází vývojem, a tomu je potřeba přizpůsobit i výchovu.

Dnešním trendem je pak pozitivní výchova. Ta ovšem, na rozdíl od běžně zakořeněné představy, neznamená v žádném případě absenci pravidel či důsledků za jejich porušení. Hlavní změnou je, že klade důraz především na odměňování za dobré chování. Zjistilo se totiž, že trestání, zvláště fyzické, neučí dítě poslušnosti či důležitosti daného zákazu, nýbrž pouze tomu, jak se trestu vyhnout. A vzhledem k tomu, že zakázané ovoce chutná nejlépe, je pravděpodobné, že danou věc znovu zkusí, až si bude jisto, že jej nikdo nevidí.

Samozřejmě nelze hned říci, který přístup je správný. Každý člověk je totiž jedinečný, a to platí i o dětech. Co funguje na jedno, může u druhého naprosto selhat. Jen bychom si měli uvědomit, že se jedná o lidské bytosti, a přestat se snažit z nich dělat na slovo poslušné roboty. Tím jim totiž moc dobrý základ do života nedáme.